Život ve snu! 12.díl
Včera v 20:50 | Alexii*
|
Život ve snu!
PŘEDPOSLEDNÍ DÍL!
Podepsal se a podal mně podepsanou fotku.
"Děkuju, Kryštofe," poděkovala jsem.
"Nemáš zač," odpověděl a přitom mně připadal, že je znechucený.
"Jak sis užil koncert tady u nás?" zeptala jsem se.
"Jak každý jiný, nic zajímavého," bylo na něm vidět ještě větší znechucení.
Radši už jsem se dál neptala, vzdala jsem to. Od teď jsem o něm měla jiné mínění. Jak jsem si myslela, že je v pohodě, že je to fajn kluk, mýlila jsem se. Jeho chování mě opravdu zarazilo. Jestli se tak tváří na každém koncertě a navíc dělá to všechno jen z povinnosti tak už o něj doopravdy nemám zájem. Ten sen se zakládal na pravdě pouze z poloviny. Takový konec jsem si opravdu nepředstavovala. Už ho nikdy nechci vidět.
Sbalila jsem se a jela tramvají domů. Nikomu jsem to neřekla. Nechala jsem tam ostatní stát a jen na mě hleděli, když jsem odcházela. Nebyla jsem schopná vydat ze sebe jediné slovo. Stále jsem nechápala, jak jsem se v něm mohla tak neskutečně zmýlit. Bylo to těžké pochopit. Nastoupila jsem do tramvaje a sedla si. Chtělo se mi brečet. To jsem ale nemohla dopustit.
Vystoupila jsem na stejné zastávce jako jindy a utíkala domů. Odemkla jsem dveře od domu, otevřela a zase za sebou zavřela a zamkla. Utíkala jsem po schodech nahoru, otevřela dveře a zalezla do pokoje. Lehla jsem si na postel a tentokrát jsem ty slzy už opravdu nedokázala udržet.
Život ve snu! 11.díl
Včera v 11:19 | Alexii*
|
Život ve snu!
Ne to už není normální, ten sen se prostě opakuje. Nejradši bych věřila i tomu konci, ale to mně připadalo příliš přehnané.
Celý koncert trval skoro 2 hodiny, které jsme si užili nejvíc, jak jen to šlo. Neskutečně nás to bavilo. Cítila jsem se jako nejšťastnější člověk na světě. Ale to, co se dělo dál mě vyvedlo z omylu. Doufala jsem, že všechno bude podle mých představ, jak tomu děj napovídal, ale mýlila jsem se.
Soustředila jsem se na Kryštofa. Viděla jsem ho poprvé v životě naživo, ale připadala jsem si, jak kdybych ho znala už nějaký ten pátek. V tu chvíli jsem tomu prostě nedokázala věřit. Byl to zvláštní pocit, takový jaký jsem snad ještě nikdy nezažila.
Po koncertě byla na řadě autogramiáda. Ve mně se bily smíšené pocity. Nevěděla jsem, jestli tam mám opravdu jít. Nakonec jsem šla. Barča mě chytla za ruku a táhla vedle sebe společně s Nikčou. Zastavily jsme se až před klukama. Začalo mně neuvěřitelně bít srdce. Byla jsem nervózní jak nikdy. Po chvíli jsem se jako první odhodlala promluvit.
"Ahoj Kryštofe, dáš mně autogram prosím?" vypadlo ze mě.
"Čau a jak se jmenuješ? Abych věděl, komu to mám věnovat, pokud to teda chceš s věnováním," zeptal se a připadal mně znuděně.
"Určitě, já jsem Radka," odpověděla jsem.
"Tak jo," řekl.
Když se podepisoval, v hlavě mně běželo, co si asi myslí. Podepisuje se rád nebo jen plní svou povinnost?
Život ve snu! 10.díl
Pátek v 20:39 | Alexii*
|
Život ve snu!
"Čaute," volali už z dálky. My jsme jim pozdrav oplatily.
Společně jsme nastoupili do tramvaje a ta se rozjela. Po cestě k nám přistoupili ještě Kuba a Nikča. Když jsem seděla v tramvaji, sledovala jsem okolí, které jsme míjeli. Přitom mně hlavou probíhaly myšlenky všeho druhu. Nejvíc jsem ovšem myslela na koncert. Po příjezdu na místo jsme vystoupili z tramvaje a rozhlédli se kolem. Všude bylo plno lidí jako v tom snu. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem viděla ten sen naprosto živě. Vypadalo to tam úplně stejně. Byla jsem zmatená. Zmátla jsem sama sebe. Vůbec nic jsem nechápala. Že by ten sen byl až tak živý? To ne. Ale nebylo by to špatné, kdybychom si s klukama šli někam sednout. Ovšem s tím jsem nepočítala.
Po cestě jsme si ještě koupili něco k pití a šli k pódiu. Z dálky jsem zahlédla známou tvář. Popravdě byl to Tomáš, můj bratr. Šel tam také jako v tom snu. Všechno se najednou zdálo být skutečnější než předtím. To není možné, běželo mi hlavou.
Stoupli jsme si k pódiu a čekali, co se bude dít. Kluci pomalu přicházeli na pódium a my jsme byli štěstím bez sebe. Měla jsem neskutečně dobrý pocit a moje nálada byla na nejvyšším bodě. Koncert trval asi hodinu. Přitom zaznělo několik jejich úžasných písniček. I má nejoblíbenější It´s forever, kterou jsem si naprosto užila. Dokonce jsme i všichni tančili.
new design violet reality
Čtvrtek v 21:50 | Alexii*
|
Diary
Opět a zas je tady nový design...tentokrát na téma violet reality...vydrží tady jen a pouze do víkendu, kdy vymyslím nový...je mně jasné, že se nelíbí...proto se neptám!
předtím 
